Dílem z důvodu tradiční české nerozhodnosti a čekání na rozhodnutí jiných (a následných výmluv – viz Mnichov), dílem v důsledku praktického odvedení pozornosti občana od vnějšího dění, mezinárodního postavení a zasazení českého státu ve středoevropském, evropském a globálním kontextu směrem k malicherným domácím pranicím a zabijačkám – není prakticky v celém politickém spektru strana, která by kladla důraz na aktivní definování mezinárodního postavení ČR a prosazování tohoto cíle. Obě státostrany jen předstírají obličeji svých vybraných „specialistů“, že je to zajímá, rozumí tomu a mají to pod kontrolou. Ve skutečnosti hrají jen o domácí zisk. Tu jde čistě o post ministra zahraničí, jiným o posty eurokomisaře, europoslanců, velvyslanců kdekoliv a při čemkoliv, ale hlavně je ne o věc samu – totiž definovat, rozpoznávat a prosazovat české legitimní zájmy, které mají prostor pro uplatnění v dnešním uspořádání EU a také v uspořádání globálně politickém a mocenském. Také je nutno toto uspořádání umět rozumně kontestovat, když je nerozumně rigidní, umanuté apod. K tomu nutno vyhledávat spojence, přátele a spojovat svoje zájmy s podobnými jiných. Nebýt nezbytně je sóloví – pokud to situace a neochota spojenectví jiných nepřináší jako nutnost.
Nemůžeme tvrdit, že jsme zcela autonomní a nezávislí a suverénní. Nejsme. Obýváme malé území, energeticky, surovinově a dnes již i potravinově nesoběstačné. Rozhodně nesoběstačné z hlediska národní bezpečnosti. Jsme zcela determinováni svým užším i nejširším okolím. Líbí – nelíbí, je to tak.
Nejsme a nechceme být žádným mostem mezi Západem a Východem ani mezi Německem a Ruskem, ani mezi USA a EU. Jsme někde zakotveni: ekonomicky kulturně/civilizačně – a to je dnes v EU (líbí/nelíbí – je to fakt). Buďme rádi, že evropská kultura má přesah i přes Atlantik.
EU ani NATO nejsou již to, co bývaly. EU je něco jiného než EHS, o kterém jsme snili. NATO je rozvleklejší a měkčí a nesourodější a méně věrohodnější struktura, než bývala v dobách studené války. Zase zde není studená válka – také dobře. Problémy jsou směrem Jih -Sever a Východ (asijský) a Západ (nyní již evropský-křesťanský/včetně pravoslaví a židovství) versus mocenská ideologie a praxe části islámských zemí a versus ekonomicky dlouhodobá, úspěšná a drtící převaha producentské Asie, která bere po deseti schodech i již zbývající mezery v IT, zbrojení, hi-tech a službách.
Jsme součástí dnešní (asi již dekadentní) západní civilizace nakažené rovnostářstvím, socialismem, stádností, alibismem a vyčůraností namísto akceschopnosti. Posledním útočištěm a nadějí již od roku 1914 jsou USA. Třikrát vytáhly nemohoucí Evropu z fatálního osudového vývoje daného hašteřivostí, bojem o prestiž mezi přežitými velmocemi, ambicemi malých (WW I, WW II a studená válka). Dnešní zápas o přežití tvořivé západní/celokřesťanské civilizace, vedou USA a svým způsobem i Rusko. EU nedělá a není schopna udělat prakticky nic.
Přesto nelitujme a nezpochybňujme naši sounáležitost s EU. USA i Rusko ji berou na vědomí, pokud si ji sami nezpochybníme. Staré nedostatky EU (rozpočet, přerozdělování) jsou řešitelné časem viz např. britské řešení M. Thatcher, nové nedostatky (celý balík tzv. sociálních práv třetí generace) budou řešeny jejich redukcí; taky na to máme „opt-out“ z Lisabonské smlouvy. Pochybná extrémní tzv. politická korektnost a nefunkční prosazování krajní tzv. multikulturnosti tak vyvanou do racionálních mezí. Proto musíme být uvnitř EU a tyto věci si se spojenci „zdravého rozumu“ můžeme trvalým úsilím prosadit. Tedy nevystupovat z jediného vlaku, kterým jedeme. Jiný naším směrem ani nejede a ani zde nejsou jiné koleje, které by někam smysluplně vedly.
Stále je nutné bez jakýchkoliv pochybností podporovat členství v NATO. Funkčnost a akceschopnost NATO je jediným věcným východiskem ze situací typu 1938, 1948, 1968.
NATO vzniklo v jiné době, za jiným úkolem – a osvědčilo se. Dnes je jediné, co funkčně i mocensky pro západní civilizaci zbývá. Poněkud se rozmlžilo, ale existuje. Jeho páteří je technologická, průmyslová, vojenská a politická síla, finanční možnosti a schopnosti finančně technicky je realizovat na straně USA – nic jiného. Řeči o evropském vojenském uspořádání jsou nevážně míněny a nejsou vyfutrovány ani vojenským, ani lidským, ani průmyslovým a vědeckotechnickým potenciálem, ani skutečným chtěním.
I Rusko to ví. Hlídá si svoji suverenitu a statut velmoci, ale usiluje o nalezení základního fungujícího dialogu s USA (pro nás je důležité, že také s tím, že „NATO je USA“ a „USA jsou NATO). Tento dialog probíhá již bez účasti Evropy resp. EU, poněvadž ta se ukazuje být nedostatečnou pro roli rovnocenného hráče mariáše ve třech, resp. čtyřech – ještě je zde Čína. Zatím je to „lízaný“ mariáš USA – Rusko, a EU si stěžuje, že nebyla do Bubenče přizvaná ani jako kazatel. Všimněme si toho a buďme si toho vědomi, nicméně nevyskakujme z evropského vlaku a ani jej nerozhoupávejme – jiný nemáme.
Jiná věc je EMU a euro. Tento koncept se přehnaným tlakem na rychlost a hlášení rychlého úspěchu ukazuje býti nejistým. Rozdělení fiskální a monetární politiky (zjednodušeno) na národní a mezinárodní úrovně vede k rozšiřování nerovnováh mezi členy, způsobuje pnutí ve společné měně a může (i když nezbytně nemusí) skončit buď rozpadem do původních částí, či větším oddělených segmentů, nebo upadnutím do „parodického“ systému, kterým bylo RVHP a jeho nepoužitelný „převoditelný rubl“. Nikdo to ale nechce a až tam to mimochodem dojít ani nemůže. Nikdo ale na sebe nebere iniciativu nějakému posunu se bránit, a to jakémukoliv. Až nyní je to Německo – A. Merkelová, zaplaťpánbůh za ni. Možná bude ještě „železnější dámou“ než byla ve Velké Britanii a Evropských společenstvích i globálně svého času M. Thatcher.
Existují sice neprokazatelné, ale i současně nevyvratitelné náznaky a domněnky, že Německo a jeho Bundesbank mají již delší dobu krizový plán a krizové štáby a orgány pro řešení, údajně mají pro krajní případy i kartony s DMarkami v tresorech. Asi by je to netěšilo, ale co by jim zbývalo. Stejné „chýry“ jdou i o Francii a Banque de France a francouzských francích ve sklepě. Velká Británie má svoji libru, Dánsko, Švédsko své koruny i my máme svoji korunu. Nedej však bože, aby se česká koruna stala jen přestupným instrumentem pro spekulaci v mezinárodních krizových transakcích. Ani libra se neuhájila v devadesátých letech sama, ani česká koruna by byla nepřežila v roce 1997, nebýt pak razantnějšího rozhodnutí a resignace na korigovaný kurs a vlastní devizové intervence, na které prostě jsme neměli tehdy a ani teď nemáme globálně – stejně jako na ně neměla tehdy o pět let předtím Velká Británie. Bedny s bankovkami (obrazně) jsou jen zlomek měnových zásob, jádro je v bezhotovostních penězích a tam musí být Česká republika bdělá, neboť největší část našich zahraničních a nikoliv nevýznamná část i domácích pohledávek a závazků je denominována v EUR a CZK na existenci EUR stejně závisí. Jen ne destruktivní ani verbálně destruktivní cestou. Všem pesimistům je třeba připomenut, že hlavní světová transakční a reservní měna je americký dolar, který „vrozené“ vady eura nemá. Je zde měna švýcarská, komoditami podepřené měny australské, kanadské.
Nemusí nás trápit úvahy o přestupu na EUR. Sami jsme si to zablokovali a ani nejsme ve stavu nějaký závazný, byť i vzdálenější, termín navrhnout a dodržet. Dobře-špatně – z hlediska dnešní situace (cca týdny před možným a stále nevylučitelným a nevyloučeným kolapsem Řecka a začátkem kumulativních potíží na jihu Evropy vůbec) – těžko říci. Je nutné to brát jako fakt, východisko pro kvalifikované manévrování v očekávané bouři. Ani ne jako výhodu či nevýhodu.
Bylo by dobře mít (ČR) velmi důvěrně utajený akceschopný útvar (vláda-ČNB-klíčová ministerstva-služby, atp.) pro nepřetržité monitorování, předstihové získávání informací a realizování dalších ochranných předstihových měnových opatření). Doufám, že něco takového již existuje v rámci třeba Rady obrany státu. Neznám dnešní mechanismy a vztahy. Jen tiše doufám, že existují. V každém případě by měly být instalovány, pokud nejsou. Nějaké výkřiky typu „zmocněnec pro přechod na EUR “ – to nestačí. Nestačí ani týmy „nezávislých“ diskutérů presentovaných stranami.
Nerozebírám roli OSN. Tato instituce byla konstruována v průběhu WWII, pro situaci v roce 1945. Svoji roli splnila. Dnes, po 65 letech, je svou strukturou a funkčností jen stínem a reliktem doby vzniku. Mezinárodní měnový fond a skupina Světové banky jsou stále funkčními hráči. Dobře se ve Vídni ozval člen Bankovní rady ČNB.
Občané by měli požadovat po státní representaci odpovídající činy, týmy a definované mechanismy s osobními odpovědnostmi. Na to v dnešní vyhrocené době už dlouho nebude stačit odpovídat poukazem na neexistenci politického mandátu „úřednické“ vlády – i když si vede, s ohledem na to, co má k disposici, dobře. Potřebujeme čitelný výsledek voleb s jasným mandátem ke skutečnému vládnutí a jednoznačnými odpovědnostmi.
Tato situace už není o švejkovských billboardech. Legrace - stejně jako „dobře“ – oboje už byly.
OBČANÉ.CZ
Občané.CZ
OBČANÉ.CZ
